Tři odstíny šedé a jeden odstín zelené
Pro nové vrtulníky Vzdušných sil Armády ČR AH-1Z Viper a UH-1Y Venom bylo třeba vytvořit „českou“ kamufláž. „Když jsem dostal nabídku, abych vytvořil návrh na zbarvení českých vrtulníků H-1, přiznám se, že to byla úžasná výzva, spojená s velkou odpovědností. Není to o tom, že si můžete počmárat letoun, jak se vám zlíbí. Hlavním cílem je nejen oklamat nepřítele, ale v podstatě udělat stroj neviditelným,“ vzpomíná Pavel Holý z Vojenského historického ústavu Praha.
Jeho definitivnímu návrhu předcházel půlrok pilné práce, kdy detailně studoval kamufláže vrtulníků ostatních armád světa. „Ať má vrtulník jakékoliv zbarvení, nikdy se nestane zcela neviditelným. Pokud ale dodržíte určitá pravidla, konkrétně že, použijete lomené nebo tlumené barvy, v našem případě barvy, které mají šedo-hnědo, ale třeba i jemně fialový nádech, dále na okraje siluety stroje dáte světlé barvy a tmavší doprostřed, tak silueta z větší vzdálenosti začne splývat s pozadím a bude působit méně kontrastně,“ vysvětluje P. Holý.
Vrtulníky Viper a Venom obdržely klasickou NATO standard kamufláž pro středoevropské podmínky. „Jsou to tři odstíny šedé a jeden odstín zelené. Barvy odpovídají předpisu Vzdušných sil AČR a tyto odstíny už jsou aplikované na vrtulnících W-3A Sokol a Mi-17/171 nebo letounech CASA C-295M a L-410UVP-E20M. V barvách se tedy moc experimentovat nedalo. Co však je oproti našim dosavadním vrtulníkům Mi-24 a Mi-17 jiné, to je tvar kamuflážních polí,“ říká akademický malíř a pokračuje: „Kryt reduktoru a ocasní část jsou u vrtulníků Viper a Venom stejné. Proto mají na těchto místech identickou kamufláž. To, co mají rozdílné, je střední a přední část trupu. Světlé barvy je proto nutné aplikovat na koncích siluety, a to proto, aby za letu splývala s okolní světlou oblohou“.
Z podkladů Jany Deckerové (A report) připravil: Pavel Lang
Foto: 22. zVrL Náměšť nad Oslavou a archiv Pavla Holého
